Oslava nadporučíkových 70. narozenin

Byla kýčovitě krásná první červnová sobota a nic nenasvědčovalo tomu, že by se po pravidelné schůzce Verein für Numismatik v Hradci nad Orlabem mělo stát něco nečekaného. Byli jsme předem upozorněni, že pan npor. Lukáš v.v. měl životní jubileum. Před přednáškou pana Hořického o padělatelské dílně v koncentračním táboře v Sachsenhausenu, byla panu nadporučíkovi předána starožitná váza z rozsáhlé sbírky pana vrchního poštmistra z Krkonoš, mezi tím se stačil pan Hořický mírně upravit, aby během přednášky netrpěl trémou. Po výborné přednášce a prohlídce bankovek z akce Bernard došlo již k tradiční numismatické disputaci.

Díky přítomnosti oslavence došlo také na pití ostřejších nápojů, ale na anabázi ve složení rum, vodka, kontušovka, čert, ořechovka, jeřabinka, višňovka a vanilková nakonec nedošlo. Pil se Božkov s plachetnicí a třináctý karlovarský pramen. Během této akce jsme vzdělávali pana Doubka, který již po prvních třech hodinách školení byl schopen poznat na pražském groši stranu s korunou a stranu se lvem. Byl označen za blba, ale budiž mu ke cti, že důvodem bylo to že abstinoval. Další dění znám již jen zprostředkovaně, neb jsem zhruba v 19 hodin opustil šantán spolu s panem Hořickým, který ihned po přednášce poslal zásobník s vypůjčenými bankovkami a manželkou po mladém a nadějném sběratel domů.

Po příjezdu domů jsem se sbalil na služebku, na kterou jsem v neděli odjížděl a v poklidu sledoval finále kaprligy mistrů. Po 22 hodině mi volali z hospody U Jarního pole. Pan nadporučík se probudil a postrádá vzácnou vázu, kterou dostal darem a medaile, které vydal ke svému jubileu. Je dost nepříjemný na vzorně obsluhující personál. Nadporučík Lukáš chtěl volat opicajty, aby se věc na místě vyšetř… odložila. Po příjezdu cvičených městských opicajtů a posléze i státních se téměř všechny věci našly, až na vázu a vzácný kontramarkovaný dukát FJI 1915. Řekl jsem si ráno moudřejší večera a poslal jsem číslo na našeho Vrchního pana poštmistra, aby situaci zkusil řešit, protože jet 20 km zpět a hádat se s ožralou jsem nechtěl. Domníval jsem se správně telefon vzala paní vrchní poštmistrová a vzbudila manžela již klasickou větou, volá ti nějaká ženská…

Ráno jsem volal dalšímu účastníkovi, panu Větralovi, který spolu s nadporučíkem a panem Lastnichtsmannem slavil nejdéle. Řekl, že váza je na světě u něho protože měl obavy o rapidní zvýšení její entalpie (uspořádanosti) z jednoho na mnoho kusů. Hurá, váza je na světě dokonce celá. Pan Hořický mi volal, že postrádá zásobník s padělky ze Sachsenhausenu. Prý jestli není v mém autě, když jsem ho vezl domů. Další informace přišla od nadporučíka – dukát se našel… Byl v sáčku s papírovými kapesníky, aby se neztratil a někdo ho nenašel. Tak teď jen ten Sachsenhausen – pan Hořický ho večer s trojkou pod kůží založil do stohu faktur, aby se bankovy neztratily. Maskovány byly dokonale.

Celkové ztráty jsou však nemalé, pana nadporučíka stála sobota čest, flašku Lemonda, bonboniéru a omluvu servírce u hospodě U Jarního pole. Věřím, že podobná sobota se přihodí jednou maximálně dvakrát za měsíc, jen mi není jasné proč mají numismatici tendenci stále něco někam schovávat, aby to někdo nenašel… :-)

Boj o Germanii

Publius Quinctilius Varus pocházel z velmi bohaté rodiny a byl osobním přítelm Mrca Vipsnia Agrippy a Římského čísaře Augusta. Vztahy mezi nimi byly stvrzeny i sňatkem mezi Varem a Augustovou neteří, dvcerou Agrippy, Vipasnií Marcellou Agrippinou. Po její smrti si vzal Augustovu praneteř Octavii mladší.
Varus rychle postupoval v politické kariéře a jehu Cursus Honorem dokončil velmi brzy. V roce 13 př. Kr. byl společně s Tiberiem zvolen konsulem. V roce 8 nebo 7 byl dosazen na post místodržitele provincie Africa, pak byl přesunut do Sýrie a se čtyřmi legiemi. Po smrti Heroda Velikého v roce 4 př. Kr potlačil povstání v Judeji a okupoval Jerusalém, kde nechal ukřižovat více než 2000 židovských rebelů. Po jeho konsulátu v Sýrii se vrátil zpět do Říma.
V letech 10 př. Kr. až 6 po Kr. Tiberius, jeho bratr Drusus, Lucius Domitius Ahenobarbus a Germanikus vedli vojenskou kampaň v Germanii proti mistním kmenům, kterých bylo v té době více než 50. Po dodrobení nejvýznamější kmene Cherusků byl syn náčelníka Arminius poslán do Říma, kde se mu dostalo nejlepšího vzdělání a vojenského výcviku. Okolo roku 4 př. Kr. byl Arminius jmenován velitelm oddílů bojovníků z řad Cherusků v římských silách v Germanii.
V roce 6 po Kr. byl v Germanii ustanoven mír a Varus byl jemnován prefektem celé Germanie. Tiberius opustil Germanii a jel potlačit vzpouru na Balkáně. Tiberius si vzal s sebou osm legiií a nechal Varovi k dispzici kompletní tři legie – XVII, XVIII, XIX, dále šest kohort auxilií a tři oddíly jezdectva. V roce 7 nebo 8 po Kr. se Arminius vrátil zpět do Germanie, aby Varovi pomohl rozšířit římský vliv v Germanii.Arminius se tajně setkal s vůdci germánských kmenů, které dokázal sjednoti proti Římu. varus nikdy nepodeříval Arminia ze zrady, dokonce ani v okamžiku, kdy Segestes z kmene Cherusků varoval Vara co se děje za jeho zády.
Varus se připravoval na přechod legií do Moguntiaka. Varus vpochodoval Arminiovi od jeho připravené léčky připravené s germánskými kmeny. Teutoburský les byl bažinatý a po častých bouřkách rozbahněný a nedovolil obvyklý pohyb legií. Římané byly napadeni germánskými kmeny a třetí den bojů dokázaly římské kmeny na halvu porazit tři římské legie. Varus spáchal sebevraždu a germáni získali standardy všech tří legií, což byla pro legie ta největší potupa. Arminus posla hlavu Vara králi Marobudovi z kmene Markomanů do Čech, Marobud ji odmítl a poslal zpět k řádnému pohřbení.
Augustus nemohl pochopit ztrátu tří legií. ˇudajně chodil po císařském paláci a křičel:“Vare, Vare, vrať mi mé orly!“ Legie XVII, XVIII a XIX nebyly nikdy obnoveny a jejich čísla byla vyřazena – snad z pověstné římské pověrčivosti.
Po Augustově smrti Tiberius svým tažením a hlavní vítěznou bitvou, de římané utrpěly drtivou porážku, u Vesery v roce 16 po Kr. Řím definitivně ztratil Germanii. Germanicus stáhl všechny jednotky z Germanie. Při cestě zpět nalezli dvě ze tří legionářských standard, které byly předvedeny při Germanikově triumfu 26. května 17 po Kr.

Chci přespat… Ve vaně…

V době, kdy byla vana s tekoucí teplou vodou součástí pouze luxusních městských bytů a hotelu Excelsior, se stal příběh mezi panem Jankou a panem Motkem.

Oba pánové měli stejnou zálibu v numismatice. Ve sbírání historických mincí a medailí. Čas nebo náhoda tomu dala, že v periferním městě, viděno okem pražského maloměšťana, probíhala nedělního rána již tradiční sběratelské setkání s aukcí více či méně hodnotného numismatického materiálu. V sobotu před aukcí je pořádána prohlídka materiálu, aby si zájemci, kteří mají v merku koupit položek více a obohatit tak svou sbírku nebo doplnit skladové zásoby pamětního neoběživa, mohli v klidu prohlédnout.

Spolek den před aukcí, v restauraci U Jarního pole s obsluhou vzornou, pořádá prohlídku v aukci nabízeného materiálu, na kterou příjel od Vídně pan Janka. Se zájmem si pan Janka prohlédl vekou část aukce, řadu položek si zvážil a zdokumentoval ke svým účelům. Není mi známo, že by pan Janka vydal nákladem vlastním nebo ve spolupráci s německým spolekm působícím na Moravě – Verein für Bohmische Numismatik, větší studii nebo seriál článků se získanými informacemi prodávaného materiálu.

Pan Motke byl místní, přišel do restaurace pěšky z nedalekého osmipatrového činžovního domu bez pavlače. Byl celé sběratelské veřejnosti známý, jezdil po bleších trzích od Aše až po Užhorod a více či méně úspěšně prezentoval svou putovní prodejní výstavku mincí, medailí a bankovek. Dnes byl pověřen vedením Sploku dohlížet u prohlídky materiálu, aby se v neděli ráno nabízely všechny položky a aby nebylo nutné trapně oznámit, že se některé položky ztratily.

Pan Motke se s panem Jankou znal již mnoho let. Oba pánové o sobě věděli jako o kolegovi numismatikovi, nic víc. Prohlídka materiálu je tradičně pro některé spíš společenskou událostí s příjemným posezením s přáteli z celé republiky. Od Vídně ke Koněpůlkém je to víc něž dlouhá míle a hromadná doprava nejezdí nejplynuleji a nejčastěji. Toto byl hlavní důvod proč se rozhodl pan Janko u Koněpůlek přenocovat. Sháněl se po levném ubytování jehož cena by se limitně a pokud možno zcela blížila nule. Ano, tuto cenu má každý sběratel rád. Při poptávání noclehu oslovil pan Janko i pana Motkeho, zda o nějaké levné noclehárně na vysoké úrovni v městě u Koněpůlek neví. Odpověď byla zamítavá a tak se pan Janko rozhodl pana Motkeho oslovit zda by nebyl tak laskav a nesdílel-li by s panem Jankem cimérku v jeho prostorném malometrážním bytě osmipatrového činžáku. Po naléhání, opakování a žádostech byl pan Motke definitivně zaskočen žádostí pana Janka. Je ochoten se vyspat i v jeho luxusní měděné vaně, kterou pan Motke dostal svatebním darem od tchána…

Nevím co přesně se mezi oběma veleváženými pány stalo, ale dvě věci vím jistě. Pan Janka v očích pana Motkeho klesl velmi, velmi nízko na pomyslném žebříčku váženosti občana a rozhodně ve vaně, ani na sofa v předsíni u pana Motkeho nespal.

Druhý den na aukci pan Janka utratil nechutně vysokou částku, která se velmi blížila sběrateli oblíbené ceně a opět pravidelným spojem odjel ku Vídni, pln zážitků a odhodlání se na příští aukci, bohužel, vrátit… Jen vůně pitralonu zůstala…

Antoniniany k oslavám Římského milenia

Tradiční datum založení Říma Romulem připadá na 21. dubna 753 před Kristem. Marcus Julius Verus Philippus byl římským císařem a v roce 248 po Kristu došlo k oslavám 1000. let od založení Říma. Císař nechal uspořádat třídenní oslavy od 21.-23. dubna 248. Řecký historik, Gaius Asinius Quadratus, napsal 15ti svazkové dílo s názvem „Chilieteris“ („Millenium“), obshahem díla měla být historie od založení města po vládu Philippa I. Vzhledem k předčasné smrti autora dílo končí dobou vlády Alexandera Severa.

Oslavy se konaly po celém městě, jednalo se o různá divadelní přestavení, saekulární hry (ludi saeculares) a spektakulárními hrami v Koloseu. Gordian III. nechal svážet exotická zvířata do Říma k předpokládanému triumfu nad Peršany. Peršany nikdy neporazil a sám zemřel během válek s nimi. Philipp exotická zvířata využil při oslavách. Mimo poražených zvířat k oslavám a obětem, bojióvlay také v Koloseu. S divokými zvířaty prý bojovalo více než 1000 gladiátorů.

Milénium nechalo také v numismatice nesmazatelnou stopu. Jde o mince ražené se jménem Philippa I., jeho manželky Otacilie Severy a jeho syna Philippa II. Revers nese opis SAECVLARES AVGG mince s tímto opisem byla ražena v šesti dílnách (v dolní úseči je I až VI).

Antoniniany byly raženy následovně:
Dílna        Panovník        Rub
I                Philipp I.        Lev
II              Philipp I.        Vlčice s Romulem a Remem
III            Philipp II.        Koza
IIII          Otacilia Severa        Hroch
V              Philipp I.        Jelen
VI nebo UI    Philipp I.        Antilopa

Další antoniniany vydané na oslavu her nebyly značeny dílnou:

Philip I: AETERNITAS AVGG – Jezdec na slonu.
Philip I: SAECVLARES AVGG – Oltář s vepsaným COS III.
Philip I a II: SAECVLVM NOVVM – Socha Romy v šestisloupém chrámu.

Někrteré zdroje uvádějí, že antoniniany s označením dílny mohly být raženy v průběhu oslav a zbytek v průběhu roku až do roku 249 kdy celoroční oslavy skončily.

Varianty medaile na 500. let od založení Karlo-Ferdinandovy univerzity

Měděná medaile s novogotickým pomníkem Karla IV. (Pomník Karla VI. měl být odhalen u příležitosti 500. výročí založení Univerzity Karlovy v roce 1848. Avšak díky revolučním nepokojům v roce 1848 byl odhalen až v roce 1851. ) od drážďanského sochaře Arnošta Hähnela, který je umístěn na Křižovnickém náměstí v Praze, a pětiřádkovým nápisem ve vavřínovém věnci se vyskytuje mezi sběrateli poměrně často. Tuto medaili v roce 1848 navrhl a vyryl pražský rodák Václav Jan Seidan u příležitosti 500. výročí založení Karlovy univerzity. V základní literatuře, která popisuje dílo Václava Seidana, je v Marešově soupisu vydaném v Numismatickém časopise roč. 1934 uvedena tato medaile pod číslem 7. Dle Mareše byla ražená ve stříbře a v bronzu se signaturou autora W. SEIDAN F., vlevo od obrazu pomníku na rubu medaile. V poznámkách k této medaili je zmínka o různých provedeních této medaile, které jsou na rektorském řetěze Karlovy univerzity.

DSCN4376 DSCN4375

V roce 1954 v Numismatických listech uvádí Dr. Taul ve svém článku existenci jednoho kusu bronzového odražku bez signatury autora s poznámkou, že se snad jedná o zkoušku. Medaile bez signatury se vyskytují poměrně často. S největší pravděpodobností však jde o signované ražby s ucpanou signaturou v razidle, než o větší výskyt medailí bez signatury uváděné Taulem. Tomu nasvědčuje, že ve své sbírce mám medaili, na které je část signatury vyplněna materiálem a sloupky v dolní části pomníku také jeví značné nedoražení, ucpání razidla nebo poškození razidla. Zpravidla byla signaturou autora označována již definitivní razidla pro zhotovení medailí. Dalším dílem popisujícím výše zmíněnou medaili je dílo od Otty Herbera: Insignie, medaile a taláry University Karlovy. V tomto díle jsou uvedeny dvě zlaté medaile s odlišným provedením aversu. Ve vavřínovém věnci je dvouřádkový nápis RECTOR MAGNIFICVS a RECTORI MAGNIFICIO. Medaile byly součástí řetězu rektora univerzity. Obě zlaté medaile jsou nezvěstné, jedna se ztratila a druhou dle Herbera na konci druhé světové války ukradli Němci.

DSCN4377 DSCN4378

V současné době se mi podařilo podchytit zajímavou a poměrně výraznou variantu v obraze této medaile, která není zmíněna ani v jednom z výše uvedených pramenů. V aversu medaile uváděné v Marešově soupisu je v pravé ratolesti, z pohledu
pozorovatele, sedm bobulí. Levá smyčka stuhy je kulatá a uspořádání lístků v ratolestech jiné od následující varianty. Oproti tomu v neuvedené variantě jsou pouze tři bobule, kulatá levá smyčka stuhy a odlišné uspořádání lístků v obou ratolestech. Na reversu je
hlavním poznávacím mezi publikovanou Marešovou medailí a nepublikovanou ražbou pomlčka mezi slovy CAROLO a FERDINANDEA. Nepublikovanou ražbou je také bronzová postříbřená medaile se signaturou autora, kde není možné jednoznačně rozhodnout, zda jde o postříbření původní nebo postříbření provedené později po ražbě medaile. Tato medaile je mi známa pouze v provedení, které je uvedeno v Marešově soupise díla medailéra Václava Seidana.

Citace:
HERBER, Otto: Insignie, medaile, taláry University Karlovy, Praha 1987
MAREŠ, Josef: Dílo medailéra Václava Seidana, In Numismatický časopis Československý, roč. 1934.
TAUL, Václav: Doplněk k Marešovu soupisu Seidanových medailí, In Numismatické Listy 1954.