Po Constantinově vítězné bitvě proti Maxentiovi v roce 312 začala Římská mincovna razit mince o stejném standard jako galské mincovny. Folis byl standardním nominálem, který se blížil 1/72 římské libry (asi 4,5 g) o průměru kolem 21 mm. Hlavními náměty na reversu byly tyto opisy GENIO POPVLI ROMANI, MARTI CONSERVATORI, SOLI INVICO COMITI a SPQR OPTIMO PRINCIPI. V Římské mincovně byly v tomto období raženy také dva nižší nominály (snad díly) s číslem patrně značícím nominální hodnotu.
Argumentem hovořícím pro odlišné nominály, s číslovkami XII a XVI, tvoří jednoznačný odklon od tradičního odlišení jednotlivých nominálů ražených v minulosti římskou mincovnou. Radiátus byl použit pro jiný nominál a číslice XII a XVI jednoznačně odlišují díly hlavního nominálu – follisu. Tyto číslovky s největší pravděpodobností mají vyjádřit poměr nominálu vůči početní jednotce uvedené v Ediktu o maximálních cenách – denarii communes tedy mají tvořit 1/2 a 2/3 folu. I hmotnost těchto ražeb odpovídá této hypotéze.
Bronzové ražby Římské mincovny v letech 312 a 313.
|
Nominál
|
Průměr razidla
|
Rozptyl hmotnosti
|
Průměrná hmotnost
|
|
Folis
RIC VI Rome 287-354
|
20,5/21,5 mm
|
3,6 – 4,6 g
|
4,2 g
|
|
2/3 folu (XVI)
RIC VI Rome 359-360
|
18.5/19 mm
|
2,6 – 3,1 g
|
2,95 g
|
|
1/2 folis (XII)
RIC VI Rome 355-358
|
15,5/16,5 mm
|
1,6 – 2,4 g
|
2,14 g
|
Jak je uvedeno v Ediktu o maximálních cenách v tomto období byl jeden follis 25 denarii communes, ale značky na minci odpovídají dílům o základu 24 denarii za jeden folis.
Souběžné použití 24 a 25 je známé v nedávné minulosti například při přechodu ze staré Anglické měny – dvanáctková soustava a desítková soustava. Označení nominálu neodpovídá 25 denarii ale 24, protože bylo možné minci snáze opatřit značkou 12 namísto 12 1/2 resp. 16 a 16 2/3. Je také snažší počítat drobné tímto způsobem a u větších částek jako základ použít 25 denarii.
Pro práci s malými čísly je dvanáctková soustava vhodnější pro větší počet dělitelů, ale desítková soustava je vhodná pro počítání a násobení velkých čísel.
Diocletianův editk o maximálních cenách také jednoznačně podporuje hypotézu, že Řím používal v mincovnictví dva systémy. Pro malé částky do 25 denarii communes (d.c) je nejčastější jemenováno číslo 2,4,6,8 atd. Od 25 d.c. výše používán je přírůstek 5 a běžněji 10. Desítková soustava pokračuje nadále u vyšších částek s výjimkou 116 (v ediktu jednou) a 144 (v ediktu také jednou).
Tato ražba není uvedena v RIC (The Roman Imeprial Coinage), ale je popsána v Revue Numismatique, 1965, str. 239, mince je uložená v Mnichovském muzeu. Ražba se dá zařadit do poslední emise mincovny v Ticiniu – před ražbu tzv. konsekračních follisů.
