Publius Quinctilius Varus pocházel z velmi bohaté rodiny a byl osobním přítelm Mrca Vipsnia Agrippy a Římského čísaře Augusta. Vztahy mezi nimi byly stvrzeny i sňatkem mezi Varem a Augustovou neteří, dvcerou Agrippy, Vipasnií Marcellou Agrippinou. Po její smrti si vzal Augustovu praneteř Octavii mladší.
Varus rychle postupoval v politické kariéře a jehu Cursus Honorem dokončil velmi brzy. V roce 13 př. Kr. byl společně s Tiberiem zvolen konsulem. V roce 8 nebo 7 byl dosazen na post místodržitele provincie Africa, pak byl přesunut do Sýrie a se čtyřmi legiemi. Po smrti Heroda Velikého v roce 4 př. Kr potlačil povstání v Judeji a okupoval Jerusalém, kde nechal ukřižovat více než 2000 židovských rebelů. Po jeho konsulátu v Sýrii se vrátil zpět do Říma.
V letech 10 př. Kr. až 6 po Kr. Tiberius, jeho bratr Drusus, Lucius Domitius Ahenobarbus a Germanikus vedli vojenskou kampaň v Germanii proti mistním kmenům, kterých bylo v té době více než 50. Po dodrobení nejvýznamější kmene Cherusků byl syn náčelníka Arminius poslán do Říma, kde se mu dostalo nejlepšího vzdělání a vojenského výcviku. Okolo roku 4 př. Kr. byl Arminius jmenován velitelm oddílů bojovníků z řad Cherusků v římských silách v Germanii.
V roce 6 po Kr. byl v Germanii ustanoven mír a Varus byl jemnován prefektem celé Germanie. Tiberius opustil Germanii a jel potlačit vzpouru na Balkáně. Tiberius si vzal s sebou osm legiií a nechal Varovi k dispzici kompletní tři legie – XVII, XVIII, XIX, dále šest kohort auxilií a tři oddíly jezdectva. V roce 7 nebo 8 po Kr. se Arminius vrátil zpět do Germanie, aby Varovi pomohl rozšířit římský vliv v Germanii.Arminius se tajně setkal s vůdci germánských kmenů, které dokázal sjednoti proti Římu. varus nikdy nepodeříval Arminia ze zrady, dokonce ani v okamžiku, kdy Segestes z kmene Cherusků varoval Vara co se děje za jeho zády.
Varus se připravoval na přechod legií do Moguntiaka. Varus vpochodoval Arminiovi od jeho připravené léčky připravené s germánskými kmeny. Teutoburský les byl bažinatý a po častých bouřkách rozbahněný a nedovolil obvyklý pohyb legií. Římané byly napadeni germánskými kmeny a třetí den bojů dokázaly římské kmeny na halvu porazit tři římské legie. Varus spáchal sebevraždu a germáni získali standardy všech tří legií, což byla pro legie ta největší potupa. Arminus posla hlavu Vara králi Marobudovi z kmene Markomanů do Čech, Marobud ji odmítl a poslal zpět k řádnému pohřbení.
Augustus nemohl pochopit ztrátu tří legií. ˇudajně chodil po císařském paláci a křičel:“Vare, Vare, vrať mi mé orly!“ Legie XVII, XVIII a XIX nebyly nikdy obnoveny a jejich čísla byla vyřazena – snad z pověstné římské pověrčivosti.
Po Augustově smrti Tiberius svým tažením a hlavní vítěznou bitvou, de římané utrpěly drtivou porážku, u Vesery v roce 16 po Kr. Řím definitivně ztratil Germanii. Germanicus stáhl všechny jednotky z Germanie. Při cestě zpět nalezli dvě ze tří legionářských standard, které byly předvedeny při Germanikově triumfu 26. května 17 po Kr.
Archiv pro měsíc: Květen 2015
Chci přespat… Ve vaně…
V době, kdy byla vana s tekoucí teplou vodou součástí pouze luxusních městských bytů a hotelu Excelsior, se stal příběh mezi panem Jankou a panem Motkem.
Oba pánové měli stejnou zálibu v numismatice. Ve sbírání historických mincí a medailí. Čas nebo náhoda tomu dala, že v periferním městě, viděno okem pražského maloměšťana, probíhala nedělního rána již tradiční sběratelské setkání s aukcí více či méně hodnotného numismatického materiálu. V sobotu před aukcí je pořádána prohlídka materiálu, aby si zájemci, kteří mají v merku koupit položek více a obohatit tak svou sbírku nebo doplnit skladové zásoby pamětního neoběživa, mohli v klidu prohlédnout.
Spolek den před aukcí, v restauraci U Jarního pole s obsluhou vzornou, pořádá prohlídku v aukci nabízeného materiálu, na kterou příjel od Vídně pan Janka. Se zájmem si pan Janka prohlédl vekou část aukce, řadu položek si zvážil a zdokumentoval ke svým účelům. Není mi známo, že by pan Janka vydal nákladem vlastním nebo ve spolupráci s německým spolekm působícím na Moravě – Verein für Bohmische Numismatik, větší studii nebo seriál článků se získanými informacemi prodávaného materiálu.
Pan Motke byl místní, přišel do restaurace pěšky z nedalekého osmipatrového činžovního domu bez pavlače. Byl celé sběratelské veřejnosti známý, jezdil po bleších trzích od Aše až po Užhorod a více či méně úspěšně prezentoval svou putovní prodejní výstavku mincí, medailí a bankovek. Dnes byl pověřen vedením Sploku dohlížet u prohlídky materiálu, aby se v neděli ráno nabízely všechny položky a aby nebylo nutné trapně oznámit, že se některé položky ztratily.
Pan Motke se s panem Jankou znal již mnoho let. Oba pánové o sobě věděli jako o kolegovi numismatikovi, nic víc. Prohlídka materiálu je tradičně pro některé spíš společenskou událostí s příjemným posezením s přáteli z celé republiky. Od Vídně ke Koněpůlkém je to víc něž dlouhá míle a hromadná doprava nejezdí nejplynuleji a nejčastěji. Toto byl hlavní důvod proč se rozhodl pan Janko u Koněpůlek přenocovat. Sháněl se po levném ubytování jehož cena by se limitně a pokud možno zcela blížila nule. Ano, tuto cenu má každý sběratel rád. Při poptávání noclehu oslovil pan Janko i pana Motkeho, zda o nějaké levné noclehárně na vysoké úrovni v městě u Koněpůlek neví. Odpověď byla zamítavá a tak se pan Janko rozhodl pana Motkeho oslovit zda by nebyl tak laskav a nesdílel-li by s panem Jankem cimérku v jeho prostorném malometrážním bytě osmipatrového činžáku. Po naléhání, opakování a žádostech byl pan Motke definitivně zaskočen žádostí pana Janka. Je ochoten se vyspat i v jeho luxusní měděné vaně, kterou pan Motke dostal svatebním darem od tchána…
Nevím co přesně se mezi oběma veleváženými pány stalo, ale dvě věci vím jistě. Pan Janka v očích pana Motkeho klesl velmi, velmi nízko na pomyslném žebříčku váženosti občana a rozhodně ve vaně, ani na sofa v předsíni u pana Motkeho nespal.
Druhý den na aukci pan Janka utratil nechutně vysokou částku, která se velmi blížila sběrateli oblíbené ceně a opět pravidelným spojem odjel ku Vídni, pln zážitků a odhodlání se na příští aukci, bohužel, vrátit… Jen vůně pitralonu zůstala…