Výlet do K.B. probíhal dle norem a zvyklostí – kdo byl střízlivý je srab… V expozici nejmenované blízkoasijské mincovny v Horních Uhrách kolegu Hausera zaujaly nové mince pro Černorusko. Nechal si je od pana Roubíčka vyfotit a po návratu poslal do plátku zveřejňující novinky světových oběžným mincí fotografie s popisem nové černoruské mince.
Na nových mincích by nebylo nic zvláštního, kdyby se v post-Ruském státu platilo jen a pouze bankovky kryté prací a sociálními jistotami černosruského lidu.
Po zvečejnění byla redakce v obležení rusky mluvících novinářů. Guvernér černoruské národní banky byl pod palbou novinářských otázek jestli bude měna. Kurzy černoruského rublu prakticky ihned klesy o víc než 5%.
Veškeré indicie, že bude měna v Černorusku byly místním režimem ututlány. Prý šlo jen o zkušební ražbu v počtu několika desítek milionu kusů od každého nominálu. Jediné zarážející je pouze ruský nápis na mincích, černoruština zcela chybí.
Vydavatel chtěl poslat informacíchtivé novináře na adresu pana Hausera, který tuto lukrativní nabídku na svoji medializaci kupodivu odmítl.
Černorusko nadále platí svými plastovými bankovkami a mnohamilionových zkoušek se stalo nedostupné numismatické zboží. Jedinou černou kaňkou je, že pracovnice mincovny, která dala černoruské mince do expozice, byla pro svoji přílišnou aktivitu údajně propuštěna.