Pana Janka jsme si již představili spolu s panem Motkem. S panem Motkem jezdil po putovních numismatických výstavách i jeho kolega – pan Kocourek. Pan Kocourek numismatice rozuměl a měl krásnou sbírku českých mincí a medailí tolarového období. Jednoho podzimního dne se ve městě pod Jeseníky konala numismatická aukce, které se všichni tři pánové více, či méně úspěšně účastnili.
Pan Janka požádal pana Kocourka o laskavost. V neděli se ve městě majícím hornická práva na Vysočině konala další aukce spolku numismatiků a jiných příbuzných duševních chorob. Pan Janka se z blíže neznámých důvodů – asi chtěl ušetřit jednu cestu a nocleh (nesehnal nikoho u koho by mohl spát ve vaně) nebo musel do kostela – poprosil pana Kocourka, aby mu koupil položku v nedělní aukci na Vysočině. Pan Kocourek si chtěl vyjasnit situaci o výši částky do které má položku dražit. Pan Janka mu pouze sdělil, aby položku koupil.
Nědělní dopoledne na aukci ubíhalo velmi příjemně a rychle, pan Kocourek byl spokojený, že koupil vše do sbírky a doplnil skladové zásoby pamětního neoběživa a podařilo se mu uspokojit i požadavek pana Janka.
Čas plynul a o několik málo týdnů později se pan Janka setkal s pány Motkem a Kocourkem snad někde na Kladně. Pan Kocourek podal panu Jankovi minci z Vysočiny a poprosil ho o zaplacení mince včetně 10% přirážky jak je na členských aukcích zvykem.
Pan Janka několik minut minci zevrubně prohlížel, vážil a měřil, aby panu Kocourkovi oznámil, že se mu mince nelíbí a nechce ji…
To bylo na pana Kocourka moc. Ač relativně klidný a rozumný pan Kocourek oznámil panu Jankovi něco o jeho původu s nepříjemným přívlastkem. Tuším, že se to týkalo hovězího dobytka a hodil minci zpět do tašky.
Co je na tom nejsmutnější? Pan Janka si stále myslí, že za panem Kocourkem může přijít a poprosit ho o podobnou šlužbu. Pan Kocourek panem jankou již jen opovrhuje a domnívám se, že je u pana Kocourka na společenském žebříčku na samém dně…