Archiv rubriky: Příhody sběratelů a se sběrateli

Pan Opička byl u krajského soudu, nebyl tam u výslechu, ke kterému by se důvod určitě našel, ale jen zapsaný. Abych byl přesnější zapsaný soudní znalec v odvětví ceny a odhady obor numismatika. Pan Opička, po pravdě řečeno, mincím příliš nerozuměl. Sbíral mince Rakouské monarchie z druhé poloviny 17. století, ke kterým si díky svému dlouhodobému zájmu si jakés takés informace našel.

Pokud mu byla předložena k posouzení mince z jiného období nebo části světa byl zcela mimo. Rád se honosí i sbírkou antické numismatiky. Do tohoto odvětví si nechává mince doporučovat od zkušenějších, jak sám rád říká, bývalých kamarádů…

Pana Opičku oslovila dáma ve věku asi 60-ti let s požadavkem na vypracování odhadu ceny po zesnulém strýcovi z matčiny strany. Jednalo se o celoživotní sbírku starého mládence a jeho otce, kteří do sbírky investovali všechny volné prostředky.

Dáma měla při první schůzce jen přírůstkovou knihu ke sbírce s poznámkami o nabytí od poloviny 30. let s poznámkami od Chaury, Prokopa, Kubce a jiných slavných koryfejů české numismatiky. V soupise sbírky byly skvosty – lasanzova 1/4 tolarová klipa, český dukát Václava VI., černý peníz Zimního krále.

Pan Opička si nebyl jistý pravostí a správným ocenění, tak si přizval svého posledního kamaráda, pana Lastnichtsmanna. Starý pán je v numismatických kruzích známý svým přínosem k odhalení padělků uměleckého kováře z Mýta.

Společná schůzka proběhla ji s prezentací sbírky, která byla uskladněna na platech v luxusní mahagonové mincovní skříni s knihovnou, ve které byly mimo jiné díla Miltnera a Neumanna, Mikuláše Adukta Voigta, aukční katalogy sbírek Killián, Horsky, Donnebauer. Všechny mince byly v úžasné zachovalosti a celková cena sbírky čítající kolem 1250 kusů mincí z oblasti Čech od Boleslavských denárů po tzv. kutnohorský dvouzlatník. Sen každého sběratele českých mincí! Za přítomnosti pana Lastnichtsmanna se pan Opička paní majitelky zeptal, zda by ji nestačilo vyplatit 250.000 Kč a posudkem, který je spousta papírování a kulatých razítek, se nebudou zabývat. A hodil bankovní balíček dvoutisícovek ležérně na stůl a hledal v příruční tašce zbytek…

Dáma však trvala na svém a chtěla posudek zpracovat. Pan Opička v ten okamžik přihodil ještě jeden balíček. Dáma znejistěla, ale byla neoblomná…

Pan Opička se skřípěním zubů sepsal nový seznam a doplnil ceny, které byly zpravidla jen zlomkem cen reálných. Svým způsobem to byl jeho záměr, aby mohl sbírku levně koupit. Když od dámy odešli zmínil se pan Opička, aby mu pan Lastnichtsmann napsal a předal seznam své sbírky s tím, že ji od něj levně koupí…

Tak ubohý může být jen pan Opička…

Tak se i pan Lastnichtsmann stal bývalým kamarádem pana Opičky. A sbírka? Je stále v soukromých rukou…

Pana Janka jsme si již představili spolu s panem Motkem. S panem Motkem jezdil po putovních numismatických výstavách i jeho kolega – pan Kocourek. Pan Kocourek numismatice rozuměl a měl krásnou sbírku českých mincí a medailí tolarového období. Jednoho podzimního dne se ve městě pod Jeseníky konala numismatická aukce, které se všichni tři pánové více, či méně úspěšně účastnili.

Pan Janka požádal pana Kocourka o laskavost. V neděli se ve městě majícím hornická práva na Vysočině konala další aukce spolku numismatiků a jiných příbuzných duševních chorob. Pan Janka se z blíže neznámých důvodů – asi chtěl ušetřit jednu cestu a nocleh (nesehnal nikoho u koho by mohl spát ve vaně) nebo musel do kostela – poprosil pana Kocourka, aby mu koupil položku v nedělní aukci na Vysočině. Pan Kocourek si chtěl vyjasnit situaci o výši částky do které má položku dražit. Pan Janka mu pouze sdělil, aby položku koupil.

Nědělní dopoledne na aukci ubíhalo velmi příjemně a rychle, pan Kocourek byl spokojený, že koupil vše do sbírky a doplnil skladové zásoby pamětního neoběživa a podařilo se mu uspokojit i požadavek pana Janka.

Čas plynul a o několik málo týdnů později se pan Janka setkal s pány Motkem a Kocourkem snad někde na Kladně. Pan Kocourek podal panu Jankovi minci z Vysočiny a poprosil ho o zaplacení mince včetně 10% přirážky jak je na členských aukcích zvykem.
Pan Janka několik minut minci zevrubně prohlížel, vážil a měřil, aby panu Kocourkovi oznámil, že se mu mince nelíbí a nechce ji…

To bylo na pana Kocourka moc. Ač relativně klidný a rozumný pan Kocourek oznámil panu Jankovi něco o jeho původu s nepříjemným přívlastkem. Tuším, že se to týkalo hovězího dobytka a hodil minci zpět do tašky.

Co je na tom nejsmutnější? Pan Janka si stále myslí, že za panem Kocourkem může přijít a poprosit ho o podobnou šlužbu. Pan Kocourek panem jankou již jen opovrhuje a domnívám se, že je u pana Kocourka na společenském žebříčku na samém dně…

Byla kýčovitě krásná první červnová sobota a nic nenasvědčovalo tomu, že by se po pravidelné schůzce Verein für Numismatik v Hradci nad Orlabem mělo stát něco nečekaného. Byli jsme předem upozorněni, že pan npor. Lukáš v.v. měl životní jubileum. Před přednáškou pana Hořického o padělatelské dílně v koncentračním táboře v Sachsenhausenu, byla panu nadporučíkovi předána starožitná váza z rozsáhlé sbírky pana vrchního poštmistra z Krkonoš, mezi tím se stačil pan Hořický mírně upravit, aby během přednášky netrpěl trémou. Po výborné přednášce a prohlídce bankovek z akce Bernard došlo již k tradiční numismatické disputaci.

Díky přítomnosti oslavence došlo také na pití ostřejších nápojů, ale na anabázi ve složení rum, vodka, kontušovka, čert, ořechovka, jeřabinka, višňovka a vanilková nakonec nedošlo. Pil se Božkov s plachetnicí a třináctý karlovarský pramen. Během této akce jsme vzdělávali pana Doubka, který již po prvních třech hodinách školení byl schopen poznat na pražském groši stranu s korunou a stranu se lvem. Byl označen za blba, ale budiž mu ke cti, že důvodem bylo to že abstinoval. Další dění znám již jen zprostředkovaně, neb jsem zhruba v 19 hodin opustil šantán spolu s panem Hořickým, který ihned po přednášce poslal zásobník s vypůjčenými bankovkami a manželkou po mladém a nadějném sběratel domů.

Po příjezdu domů jsem se sbalil na služebku, na kterou jsem v neděli odjížděl a v poklidu sledoval finále kaprligy mistrů. Po 22 hodině mi volali z hospody U Jarního pole. Pan nadporučík se probudil a postrádá vzácnou vázu, kterou dostal darem a medaile, které vydal ke svému jubileu. Je dost nepříjemný na vzorně obsluhující personál. Nadporučík Lukáš chtěl volat opicajty, aby se věc na místě vyšetř… odložila. Po příjezdu cvičených městských opicajtů a posléze i státních se téměř všechny věci našly, až na vázu a vzácný kontramarkovaný dukát FJI 1915. Řekl jsem si ráno moudřejší večera a poslal jsem číslo na našeho Vrchního pana poštmistra, aby situaci zkusil řešit, protože jet 20 km zpět a hádat se s ožralou jsem nechtěl. Domníval jsem se správně telefon vzala paní vrchní poštmistrová a vzbudila manžela již klasickou větou, volá ti nějaká ženská…

Ráno jsem volal dalšímu účastníkovi, panu Větralovi, který spolu s nadporučíkem a panem Lastnichtsmannem slavil nejdéle. Řekl, že váza je na světě u něho protože měl obavy o rapidní zvýšení její entalpie (uspořádanosti) z jednoho na mnoho kusů. Hurá, váza je na světě dokonce celá. Pan Hořický mi volal, že postrádá zásobník s padělky ze Sachsenhausenu. Prý jestli není v mém autě, když jsem ho vezl domů. Další informace přišla od nadporučíka – dukát se našel… Byl v sáčku s papírovými kapesníky, aby se neztratil a někdo ho nenašel. Tak teď jen ten Sachsenhausen – pan Hořický ho večer s trojkou pod kůží založil do stohu faktur, aby se bankovy neztratily. Maskovány byly dokonale.

Celkové ztráty jsou však nemalé, pana nadporučíka stála sobota čest, flašku Lemonda, bonboniéru a omluvu servírce u hospodě U Jarního pole. Věřím, že podobná sobota se přihodí jednou maximálně dvakrát za měsíc, jen mi není jasné proč mají numismatici tendenci stále něco někam schovávat, aby to někdo nenašel… :-)

V době, kdy byla vana s tekoucí teplou vodou součástí pouze luxusních městských bytů a hotelu Excelsior, se stal příběh mezi panem Jankou a panem Motkem.

Oba pánové měli stejnou zálibu v numismatice. Ve sbírání historických mincí a medailí. Čas nebo náhoda tomu dala, že v periferním městě, viděno okem pražského maloměšťana, probíhala nedělního rána již tradiční sběratelské setkání s aukcí více či méně hodnotného numismatického materiálu. V sobotu před aukcí je pořádána prohlídka materiálu, aby si zájemci, kteří mají v merku koupit položek více a obohatit tak svou sbírku nebo doplnit skladové zásoby pamětního neoběživa, mohli v klidu prohlédnout.

Spolek den před aukcí, v restauraci U Jarního pole s obsluhou vzornou, pořádá prohlídku v aukci nabízeného materiálu, na kterou příjel od Vídně pan Janka. Se zájmem si pan Janka prohlédl vekou část aukce, řadu položek si zvážil a zdokumentoval ke svým účelům. Není mi známo, že by pan Janka vydal nákladem vlastním nebo ve spolupráci s německým spolekm působícím na Moravě – Verein für Bohmische Numismatik, větší studii nebo seriál článků se získanými informacemi prodávaného materiálu.

Pan Motke byl místní, přišel do restaurace pěšky z nedalekého osmipatrového činžovního domu bez pavlače. Byl celé sběratelské veřejnosti známý, jezdil po bleších trzích od Aše až po Užhorod a více či méně úspěšně prezentoval svou putovní prodejní výstavku mincí, medailí a bankovek. Dnes byl pověřen vedením Sploku dohlížet u prohlídky materiálu, aby se v neděli ráno nabízely všechny položky a aby nebylo nutné trapně oznámit, že se některé položky ztratily.

Pan Motke se s panem Jankou znal již mnoho let. Oba pánové o sobě věděli jako o kolegovi numismatikovi, nic víc. Prohlídka materiálu je tradičně pro některé spíš společenskou událostí s příjemným posezením s přáteli z celé republiky. Od Vídně ke Koněpůlkém je to víc něž dlouhá míle a hromadná doprava nejezdí nejplynuleji a nejčastěji. Toto byl hlavní důvod proč se rozhodl pan Janko u Koněpůlek přenocovat. Sháněl se po levném ubytování jehož cena by se limitně a pokud možno zcela blížila nule. Ano, tuto cenu má každý sběratel rád. Při poptávání noclehu oslovil pan Janko i pana Motkeho, zda o nějaké levné noclehárně na vysoké úrovni v městě u Koněpůlek neví. Odpověď byla zamítavá a tak se pan Janko rozhodl pana Motkeho oslovit zda by nebyl tak laskav a nesdílel-li by s panem Jankem cimérku v jeho prostorném malometrážním bytě osmipatrového činžáku. Po naléhání, opakování a žádostech byl pan Motke definitivně zaskočen žádostí pana Janka. Je ochoten se vyspat i v jeho luxusní měděné vaně, kterou pan Motke dostal svatebním darem od tchána…

Nevím co přesně se mezi oběma veleváženými pány stalo, ale dvě věci vím jistě. Pan Janka v očích pana Motkeho klesl velmi, velmi nízko na pomyslném žebříčku váženosti občana a rozhodně ve vaně, ani na sofa v předsíni u pana Motkeho nespal.

Druhý den na aukci pan Janka utratil nechutně vysokou částku, která se velmi blížila sběrateli oblíbené ceně a opět pravidelným spojem odjel ku Vídni, pln zážitků a odhodlání se na příští aukci, bohužel, vrátit… Jen vůně pitralonu zůstala…