Pan Opička byl u krajského soudu, nebyl tam u výslechu, ke kterému by se důvod určitě našel, ale jen zapsaný. Abych byl přesnější zapsaný soudní znalec v odvětví ceny a odhady obor numismatika. Pan Opička, po pravdě řečeno, mincím příliš nerozuměl. Sbíral mince Rakouské monarchie z druhé poloviny 17. století, ke kterým si díky svému dlouhodobému zájmu si jakés takés informace našel.
Pokud mu byla předložena k posouzení mince z jiného období nebo části světa byl zcela mimo. Rád se honosí i sbírkou antické numismatiky. Do tohoto odvětví si nechává mince doporučovat od zkušenějších, jak sám rád říká, bývalých kamarádů…
Pana Opičku oslovila dáma ve věku asi 60-ti let s požadavkem na vypracování odhadu ceny po zesnulém strýcovi z matčiny strany. Jednalo se o celoživotní sbírku starého mládence a jeho otce, kteří do sbírky investovali všechny volné prostředky.
Dáma měla při první schůzce jen přírůstkovou knihu ke sbírce s poznámkami o nabytí od poloviny 30. let s poznámkami od Chaury, Prokopa, Kubce a jiných slavných koryfejů české numismatiky. V soupise sbírky byly skvosty – lasanzova 1/4 tolarová klipa, český dukát Václava VI., černý peníz Zimního krále.
Pan Opička si nebyl jistý pravostí a správným ocenění, tak si přizval svého posledního kamaráda, pana Lastnichtsmanna. Starý pán je v numismatických kruzích známý svým přínosem k odhalení padělků uměleckého kováře z Mýta.
Společná schůzka proběhla ji s prezentací sbírky, která byla uskladněna na platech v luxusní mahagonové mincovní skříni s knihovnou, ve které byly mimo jiné díla Miltnera a Neumanna, Mikuláše Adukta Voigta, aukční katalogy sbírek Killián, Horsky, Donnebauer. Všechny mince byly v úžasné zachovalosti a celková cena sbírky čítající kolem 1250 kusů mincí z oblasti Čech od Boleslavských denárů po tzv. kutnohorský dvouzlatník. Sen každého sběratele českých mincí! Za přítomnosti pana Lastnichtsmanna se pan Opička paní majitelky zeptal, zda by ji nestačilo vyplatit 250.000 Kč a posudkem, který je spousta papírování a kulatých razítek, se nebudou zabývat. A hodil bankovní balíček dvoutisícovek ležérně na stůl a hledal v příruční tašce zbytek…
Dáma však trvala na svém a chtěla posudek zpracovat. Pan Opička v ten okamžik přihodil ještě jeden balíček. Dáma znejistěla, ale byla neoblomná…
Pan Opička se skřípěním zubů sepsal nový seznam a doplnil ceny, které byly zpravidla jen zlomkem cen reálných. Svým způsobem to byl jeho záměr, aby mohl sbírku levně koupit. Když od dámy odešli zmínil se pan Opička, aby mu pan Lastnichtsmann napsal a předal seznam své sbírky s tím, že ji od něj levně koupí…
Tak ubohý může být jen pan Opička…
Tak se i pan Lastnichtsmann stal bývalým kamarádem pana Opičky. A sbírka? Je stále v soukromých rukou…