Výlet do K.B. probíhal dle norem a zvyklostí – kdo byl střízlivý je srab… V expozici nejmenované blízkoasijské mincovny v Horních Uhrách kolegu Hausera zaujaly nové mince pro Černorusko. Nechal si je od pana Roubíčka vyfotit a po návratu poslal do plátku zveřejňující novinky světových oběžným mincí fotografie s popisem nové černoruské mince.
Na nových mincích by nebylo nic zvláštního, kdyby se v post-Ruském státu platilo jen a pouze bankovky kryté prací a sociálními jistotami černosruského lidu.
Po zvečejnění byla redakce v obležení rusky mluvících novinářů. Guvernér černoruské národní banky byl pod palbou novinářských otázek jestli bude měna. Kurzy černoruského rublu prakticky ihned klesy o víc než 5%.
Veškeré indicie, že bude měna v Černorusku byly místním režimem ututlány. Prý šlo jen o zkušební ražbu v počtu několika desítek milionu kusů od každého nominálu. Jediné zarážející je pouze ruský nápis na mincích, černoruština zcela chybí.
Vydavatel chtěl poslat informacíchtivé novináře na adresu pana Hausera, který tuto lukrativní nabídku na svoji medializaci kupodivu odmítl.
Černorusko nadále platí svými plastovými bankovkami a mnohamilionových zkoušek se stalo nedostupné numismatické zboží. Jedinou černou kaňkou je, že pracovnice mincovny, která dala černoruské mince do expozice, byla pro svoji přílišnou aktivitu údajně propuštěna.
Archiv rubriky: Nezařazené
Boj o Germanii
Publius Quinctilius Varus pocházel z velmi bohaté rodiny a byl osobním přítelm Mrca Vipsnia Agrippy a Římského čísaře Augusta. Vztahy mezi nimi byly stvrzeny i sňatkem mezi Varem a Augustovou neteří, dvcerou Agrippy, Vipasnií Marcellou Agrippinou. Po její smrti si vzal Augustovu praneteř Octavii mladší.
Varus rychle postupoval v politické kariéře a jehu Cursus Honorem dokončil velmi brzy. V roce 13 př. Kr. byl společně s Tiberiem zvolen konsulem. V roce 8 nebo 7 byl dosazen na post místodržitele provincie Africa, pak byl přesunut do Sýrie a se čtyřmi legiemi. Po smrti Heroda Velikého v roce 4 př. Kr potlačil povstání v Judeji a okupoval Jerusalém, kde nechal ukřižovat více než 2000 židovských rebelů. Po jeho konsulátu v Sýrii se vrátil zpět do Říma.
V letech 10 př. Kr. až 6 po Kr. Tiberius, jeho bratr Drusus, Lucius Domitius Ahenobarbus a Germanikus vedli vojenskou kampaň v Germanii proti mistním kmenům, kterých bylo v té době více než 50. Po dodrobení nejvýznamější kmene Cherusků byl syn náčelníka Arminius poslán do Říma, kde se mu dostalo nejlepšího vzdělání a vojenského výcviku. Okolo roku 4 př. Kr. byl Arminius jmenován velitelm oddílů bojovníků z řad Cherusků v římských silách v Germanii.
V roce 6 po Kr. byl v Germanii ustanoven mír a Varus byl jemnován prefektem celé Germanie. Tiberius opustil Germanii a jel potlačit vzpouru na Balkáně. Tiberius si vzal s sebou osm legiií a nechal Varovi k dispzici kompletní tři legie – XVII, XVIII, XIX, dále šest kohort auxilií a tři oddíly jezdectva. V roce 7 nebo 8 po Kr. se Arminius vrátil zpět do Germanie, aby Varovi pomohl rozšířit římský vliv v Germanii.Arminius se tajně setkal s vůdci germánských kmenů, které dokázal sjednoti proti Římu. varus nikdy nepodeříval Arminia ze zrady, dokonce ani v okamžiku, kdy Segestes z kmene Cherusků varoval Vara co se děje za jeho zády.
Varus se připravoval na přechod legií do Moguntiaka. Varus vpochodoval Arminiovi od jeho připravené léčky připravené s germánskými kmeny. Teutoburský les byl bažinatý a po častých bouřkách rozbahněný a nedovolil obvyklý pohyb legií. Římané byly napadeni germánskými kmeny a třetí den bojů dokázaly římské kmeny na halvu porazit tři římské legie. Varus spáchal sebevraždu a germáni získali standardy všech tří legií, což byla pro legie ta největší potupa. Arminus posla hlavu Vara králi Marobudovi z kmene Markomanů do Čech, Marobud ji odmítl a poslal zpět k řádnému pohřbení.
Augustus nemohl pochopit ztrátu tří legií. ˇudajně chodil po císařském paláci a křičel:“Vare, Vare, vrať mi mé orly!“ Legie XVII, XVIII a XIX nebyly nikdy obnoveny a jejich čísla byla vyřazena – snad z pověstné římské pověrčivosti.
Po Augustově smrti Tiberius svým tažením a hlavní vítěznou bitvou, de římané utrpěly drtivou porážku, u Vesery v roce 16 po Kr. Řím definitivně ztratil Germanii. Germanicus stáhl všechny jednotky z Germanie. Při cestě zpět nalezli dvě ze tří legionářských standard, které byly předvedeny při Germanikově triumfu 26. května 17 po Kr.