Publius Quinctilius Varus pocházel z velmi bohaté rodiny a byl osobním přítelm Mrca Vipsnia Agrippy a Římského čísaře Augusta. Vztahy mezi nimi byly stvrzeny i sňatkem mezi Varem a Augustovou neteří, dvcerou Agrippy, Vipasnií Marcellou Agrippinou. Po její smrti si vzal Augustovu praneteř Octavii mladší.
Varus rychle postupoval v politické kariéře a jehu Cursus Honorem dokončil velmi brzy. V roce 13 př. Kr. byl společně s Tiberiem zvolen konsulem. V roce 8 nebo 7 byl dosazen na post místodržitele provincie Africa, pak byl přesunut do Sýrie a se čtyřmi legiemi. Po smrti Heroda Velikého v roce 4 př. Kr potlačil povstání v Judeji a okupoval Jerusalém, kde nechal ukřižovat více než 2000 židovských rebelů. Po jeho konsulátu v Sýrii se vrátil zpět do Říma.
V letech 10 př. Kr. až 6 po Kr. Tiberius, jeho bratr Drusus, Lucius Domitius Ahenobarbus a Germanikus vedli vojenskou kampaň v Germanii proti mistním kmenům, kterých bylo v té době více než 50. Po dodrobení nejvýznamější kmene Cherusků byl syn náčelníka Arminius poslán do Říma, kde se mu dostalo nejlepšího vzdělání a vojenského výcviku. Okolo roku 4 př. Kr. byl Arminius jmenován velitelm oddílů bojovníků z řad Cherusků v římských silách v Germanii.
V roce 6 po Kr. byl v Germanii ustanoven mír a Varus byl jemnován prefektem celé Germanie. Tiberius opustil Germanii a jel potlačit vzpouru na Balkáně. Tiberius si vzal s sebou osm legiií a nechal Varovi k dispzici kompletní tři legie – XVII, XVIII, XIX, dále šest kohort auxilií a tři oddíly jezdectva. V roce 7 nebo 8 po Kr. se Arminius vrátil zpět do Germanie, aby Varovi pomohl rozšířit římský vliv v Germanii.Arminius se tajně setkal s vůdci germánských kmenů, které dokázal sjednoti proti Římu. varus nikdy nepodeříval Arminia ze zrady, dokonce ani v okamžiku, kdy Segestes z kmene Cherusků varoval Vara co se děje za jeho zády.
Varus se připravoval na přechod legií do Moguntiaka. Varus vpochodoval Arminiovi od jeho připravené léčky připravené s germánskými kmeny. Teutoburský les byl bažinatý a po častých bouřkách rozbahněný a nedovolil obvyklý pohyb legií. Římané byly napadeni germánskými kmeny a třetí den bojů dokázaly římské kmeny na halvu porazit tři římské legie. Varus spáchal sebevraždu a germáni získali standardy všech tří legií, což byla pro legie ta největší potupa. Arminus posla hlavu Vara králi Marobudovi z kmene Markomanů do Čech, Marobud ji odmítl a poslal zpět k řádnému pohřbení.
Augustus nemohl pochopit ztrátu tří legií. ˇudajně chodil po císařském paláci a křičel:“Vare, Vare, vrať mi mé orly!“ Legie XVII, XVIII a XIX nebyly nikdy obnoveny a jejich čísla byla vyřazena – snad z pověstné římské pověrčivosti.
Po Augustově smrti Tiberius svým tažením a hlavní vítěznou bitvou, de římané utrpěly drtivou porážku, u Vesery v roce 16 po Kr. Řím definitivně ztratil Germanii. Germanicus stáhl všechny jednotky z Germanie. Při cestě zpět nalezli dvě ze tří legionářských standard, které byly předvedeny při Germanikově triumfu 26. května 17 po Kr.
Archiv rubriky: Římská numismatika
Antoniniany k oslavám Římského milenia
Tradiční datum založení Říma Romulem připadá na 21. dubna 753 před Kristem. Marcus Julius Verus Philippus byl římským císařem a v roce 248 po Kristu došlo k oslavám 1000. let od založení Říma. Císař nechal uspořádat třídenní oslavy od 21.-23. dubna 248. Řecký historik, Gaius Asinius Quadratus, napsal 15ti svazkové dílo s názvem „Chilieteris“ („Millenium“), obshahem díla měla být historie od založení města po vládu Philippa I. Vzhledem k předčasné smrti autora dílo končí dobou vlády Alexandera Severa.
Oslavy se konaly po celém městě, jednalo se o různá divadelní přestavení, saekulární hry (ludi saeculares) a spektakulárními hrami v Koloseu. Gordian III. nechal svážet exotická zvířata do Říma k předpokládanému triumfu nad Peršany. Peršany nikdy neporazil a sám zemřel během válek s nimi. Philipp exotická zvířata využil při oslavách. Mimo poražených zvířat k oslavám a obětem, bojióvlay také v Koloseu. S divokými zvířaty prý bojovalo více než 1000 gladiátorů.
Milénium nechalo také v numismatice nesmazatelnou stopu. Jde o mince ražené se jménem Philippa I., jeho manželky Otacilie Severy a jeho syna Philippa II. Revers nese opis SAECVLARES AVGG mince s tímto opisem byla ražena v šesti dílnách (v dolní úseči je I až VI).
Antoniniany byly raženy následovně:
Dílna Panovník Rub
I Philipp I. Lev
II Philipp I. Vlčice s Romulem a Remem
III Philipp II. Koza
IIII Otacilia Severa Hroch
V Philipp I. Jelen
VI nebo UI Philipp I. Antilopa
Další antoniniany vydané na oslavu her nebyly značeny dílnou:
Philip I: AETERNITAS AVGG – Jezdec na slonu.
Philip I: SAECVLARES AVGG – Oltář s vepsaným COS III.
Philip I a II: SAECVLVM NOVVM – Socha Romy v šestisloupém chrámu.
Někrteré zdroje uvádějí, že antoniniany s označením dílny mohly být raženy v průběhu oslav a zbytek v průběhu roku až do roku 249 kdy celoroční oslavy skončily.
Druhý známý kus follisu Constantia I. Chlora?
Na veletrhu sběratel jsem zakoupil follis ražený v letech 304-305 v Ticiniu, který bych si dovolil popsat takto:
Avers: Ověnčená hlava vpravo; opis: CONSTANTIVS NOB CAES
Revers: Stojící Moneta s vahami a rohem hojnosti; opis: SACRA MONET AVGG ET CAESS NOSTR; exergum: ST; v pravém poli tečka
Tato ražba není uvedena v RIC (The Roman Imeprial Coinage), ale je popsána v Revue Numismatique, 1965, str. 239, mince je uložená v Mnichovském muzeu. Ražba se dá zařadit do poslední emise mincovny v Ticiniu – před ražbu tzv. konsekračních follisů.
Díly follisu z mincovny v Římě
Po Constantinově vítězné bitvě proti Maxentiovi v roce 312 začala Římská mincovna razit mince o stejném standard jako galské mincovny. Folis byl standardním nominálem, který se blížil 1/72 římské libry (asi 4,5 g) o průměru kolem 21 mm. Hlavními náměty na reversu byly tyto opisy GENIO POPVLI ROMANI, MARTI CONSERVATORI, SOLI INVICO COMITI a SPQR OPTIMO PRINCIPI. V Římské mincovně byly v tomto období raženy také dva nižší nominály (snad díly) s číslem patrně značícím nominální hodnotu.
Argumentem hovořícím pro odlišné nominály, s číslovkami XII a XVI, tvoří jednoznačný odklon od tradičního odlišení jednotlivých nominálů ražených v minulosti římskou mincovnou. Radiátus byl použit pro jiný nominál a číslice XII a XVI jednoznačně odlišují díly hlavního nominálu – follisu. Tyto číslovky s největší pravděpodobností mají vyjádřit poměr nominálu vůči početní jednotce uvedené v Ediktu o maximálních cenách – denarii communes tedy mají tvořit 1/2 a 2/3 folu. I hmotnost těchto ražeb odpovídá této hypotéze.
Bronzové ražby Římské mincovny v letech 312 a 313.
|
Nominál |
Průměr razidla |
Rozptyl hmotnosti |
Průměrná hmotnost |
|
Folis |
20,5/21,5 mm |
3,6 – 4,6 g |
4,2 g |
|
2/3 folu (XVI) |
18.5/19 mm |
2,6 – 3,1 g |
2,95 g |
|
1/2 folis (XII) |
15,5/16,5 mm |
1,6 – 2,4 g |
2,14 g |
Jak je uvedeno v Ediktu o maximálních cenách v tomto období byl jeden follis 25 denarii communes, ale značky na minci odpovídají dílům o základu 24 denarii za jeden folis.
Souběžné použití 24 a 25 je známé v nedávné minulosti například při přechodu ze staré Anglické měny – dvanáctková soustava a desítková soustava. Označení nominálu neodpovídá 25 denarii ale 24, protože bylo možné minci snáze opatřit značkou 12 namísto 12 1/2 resp. 16 a 16 2/3. Je také snažší počítat drobné tímto způsobem a u větších částek jako základ použít 25 denarii.
Pro práci s malými čísly je dvanáctková soustava vhodnější pro větší počet dělitelů, ale desítková soustava je vhodná pro počítání a násobení velkých čísel.
Diocletianův editk o maximálních cenách také jednoznačně podporuje hypotézu, že Řím používal v mincovnictví dva systémy. Pro malé částky do 25 denarii communes (d.c) je nejčastější jemenováno číslo 2,4,6,8 atd. Od 25 d.c. výše používán je přírůstek 5 a běžněji 10. Desítková soustava pokračuje nadále u vyšších částek s výjimkou 116 (v ediktu jednou) a 144 (v ediktu také jednou).