Objektivní pozuzování zachovalosti mincí je jednou z nejtěžších numismatických disciplín. Chtěl bych tímto článkem nastínit několik možných kroků jak lze doáhnout alespoň porovnatelného posuzování kvality.
Stupnice zachovalosti je jednozančně daná – 0-5. Kde 0 vyjadřuje minci ve stavu v jakém opustila mincovnu a 5 je již pouhým kovovým plíškem na kterém není již prakticky nic k přečtení nebo k vidění. Tento stupeň zachovalosti zohledňuje jen a pouze míru opotřebení (setření) reliéfu mince. Všechny ostatní hodnocení jsou „někde mezi“.
Stav v jakém mince opustila mincovnu není zpravidla snadné určit. U ručních ražeb – tedy cca do druhé poloviny 17. stol. – jednoznačně nelze u některých exemplářů určit zda je nedoražený nebo opotřebovaný oběhem – např. pražské groše Václava IV. U takových ražeb je stanovení objektivní zachovalosti velmi problematické a vychází zpravidla již z předpokladu nedbalé ražby.
Jaké vady musí být zohledněny při hodnocení stupně zachovalosti (čísleného označení)?
Vady na minci:
– vady vzniklé při výrobě – dvoj a vícerázy, nedoražení, prasklý střížek, vada střížku atd.
– mechanické opotřebení – např. z oběhu
– vystavení chemicky agresivnímu prostředí – např. nevhodné uložení nebo čištění
– sekundární poškození mince včetně úprav – např. letování ouška, úprava do šperků, hlazení v ploše atd.
Jednotlivé slovní popisy k zachovalostem jsou popsány v Doplňku k aukčnímu řádu vydaném v Informacích členům České numismatické společnosti v prosinci 1994 cituji:
proof – materiál z leštěných razidel bez nejmenších stop poškození. Vady na obalu je nutno uvést
R.L. – stoprocentně zachovalý materiál: misí mít povrch získaný na konci výrobního procesu. Jako doplněk jsou uváděny i ty nejnepatrnější vady, tedy vlasové škrábance a pod. U staršího materiálu může mít R.L. tmavší nádech
1/1 – prvotřídně zachovalý materiál: Dokonale zachovalý s bezvýznamným opotřebením a nesnadno postřehnutelným poškozením. Proto v popisu jsou uváděny všechny, i nepatrné, vady
2/2 – pěkně zachovalý: Materiál drobně otřelý s drobnými vadami z oběhu. Jsou však na něm stále ještě zřejmé všechny hlavní detaily. Materiál s tímto označením musí být naprosto čitelný a dobře určitelný. V popisu se neuvádí nepatrné, ale jen větší vady.
3/3 – dobrá zachovalost s většími stopami opotřebení: Opotřebovaný materiál avšak jeho hlavní obrysy jsou zachovány, drobnější detaily i písmo částečně setřelé, ovšem celkový dojem je ještě opravdu dobrý. V popisu jsou uváděny větší vady a takové, které rušivě zasahují do obrazu. Materiál se ještě dá dobře určit.
4/4 – horší zachovalost mající hodně stop oběhu a hodně otřelý obraz. Jedná se o materiál poškozený nebo opotřebovaný a otřelý tak, že nejsou vidět podstatné části potřebné k identifikaci. Přesto opis musí být alespoň z části čitelný umožňující hrubé určení mince.
U subjektivních stanovování a zkoušek může docházet k následujícícm problémům:
– variabilita – každý stanoví zachovalost jinak
– opakovatelnost – i při zachování stejných podmínek nestanovíme zachovalost stejného exempláře v různém čase stejným stupněm.
– špatné podmínky a vybavení – nedostatečné osvětlení, lupa atd.
Pokus č. 1:
Sežeňte si materiál z různého období od antiky po současnost v počtu cca 50 a více kusů. Materiál nemusí být rovnoměrně rozložený do jednotlivých epoch. Vezměte si čistý list papíru a všechny mince krátce popište (např. pražský groš Jan Lucemburský Sm. 1) a stanovte zachovalost včetně obyvklých poznámek (nep. hry., m.o., atd.). Celý postup zkuste zopakovat za několik dní na stejném vzorku v jiném, nejlépe náhodném pořadí mincí. Dalším krokem bude porovnání obou stanovených zachovalostí. Pokud jste si zachovali maximální objektivitu neměl by být rozdíl větší než půl stupně u 95% vzorků (tj. 48 mincí z 50 hodoncených). Zbylých 5% je zohlednění chyb. Tento trénink by měl eliminovat problém opakovatelnosti.
Pokus č. 2:
Vyberte soubor mincí (cca 10 kusů), které „vypustíte“ mezi kamarády a známé (10 respondentů), aby určili zachovalost včetně obvyklých poznámek (nep. hry., m.o., atd.) z jejich pohledu. Ideální je půjčit jim materiál „domů“, aby nedocházelo k výmluvám typu nedostatek času, špatné osvětelní, špatná fáze měsíce, přestupný rok atd. Aby byl tento pokus co možná nejobjektivnější měl by být anonymní. Po proběhnutí materiálu mezi ostatními, sesypte výsledky do jedné tabulky. Pozvěte je na pivo a ukažte jim výsledky, aby se porovnali mezi sebou. Když u jednotlivých mincí bude mezi lidmi rozdíl do 1 stupně je výsledek prakticky ideální. Nechte je diskutovat i mezi sebou, proč označili zachovalost právě tak jak ji označili.
Není nepodstatné, že stupeň zachovalosti zajímá prakticky jen numismatiky – sběratele. Numismatika, který pracuje „v muzeu“ zajímá daleko více příběh nálezu dané mince a zachovalost je až druhořadá. Nezřídka je špatně čitelná, ale přesně určitelná mince, jediným dokladem k dataci zkoumaného naleziště.