Barokní medaile se vztahem k historii antického Říma

Cavinova medaile zobrazující Antonina Pia.

Antické motivy na medailích tzv. paduánech (podle Italského města Padova) se vyskytují od renesance na známých a vyhledávaných dílech italských medailéru – např. Giovann Cavino. V současné době jsou tyto medailony ceněny spíš pro své umělecké a řemeslné ztvárnění antických předloh v renesanci. Mezi barokní medaile, které mají vztah k antice se dají přiřadit dvě série medailí, na kterých se rytecky podílela Ženevská rodina Jeana Dassiera a rytecká dílna Coburského medailéra Christiana Wermutha.

Manlius poravuje svého syna / odpuštení Papiria

Dassierova řada medailí, vytvořená kolem roku 1750, se věnuje historii římské republiky od založení Města do nástupu Augusta na císařský stolec. Tato řada obsahuje 61 kusů, které byly raženy ve stříbře a bronzu. Avers nese podobiznu nebo podobizny se jmény vyobrazených postav. Na reversu je výjev nebo nápis, který se vztahuje k postavě na aversu – např. únos Sabinek, Hannibal před branami, mír s Kartágem, Caesar překračující Rubikon, bitva u Pharsaly atd.  Na každé medaili je i letopočet události, ke které se svým motivem váže. Není bez zajímavosti, že tento letopočet na medaili je uváděn Ad urbe condita (Od založení města – 753 př. Kr.).

Caligulova medaile z Cobuské dílny.

Druhou řadou je u nás mnohem známější série 205 medailí římsklých císařů od Augusta po Leopolda I. Tato řada medailí byla vytvořena, na začátku 18. století, Coburskou ryteckou dílnou Christiana Wermutha. Tyto medaile jsou typické svým výtvarným pojetím – avers: busta císaře s dobovou titulaturou; revers: mnohařádkový nápis s informacemi o vyobrazeném císaři. Tyto medaile byly raženy v následujících kovech: cín, bronz, pozlacený bronz, stříbro a na vyžádání ve zlatě o váze pět dukátů. Důležitým znakem původních ražeb je nápis na hraně – u každé medaile jiný. Medaile bez nápisu na hraně jsou pravděpodobně pozdějšími odražky původních razidel.

Pozn.: Obrázky byly převzaty z http://mcsearch.info a http://www.cngcoins.com

Události v Římě – týden 42

10.10.19 po Kr. – Germanicus umírá v Antiochii. Gnaeus Pisso, guvernér Sýrie, byl nařčen z Germanicovy otravy. Gnaeus Piso pod tíhou důkazl spáchal sebevraždu. Germanicus byl otcem Caliguly a příslušníkem Julsko-Claudiovské dynastie, prominentní generál Římských legií. Germanicus se narodil v Římě a na přání Augusta byl adoptován Tibériem.

12.10.166 po Kr. – Commodus byl zvolen Caesarem. Byl prvním kandidátem na trůn po smrti svého otce Marca Aurelia. Commodova vláda byla ve znamení pokusů o atentát na Commoda ze strany jeho sestry a manželky – Crispiny a Lucilly. Nakonec byl zavražděn vlastním prefektem praetoriánů.

13.10.54 po Kr. – v Římě umírá Claudius. Byl otráven Agrippinou. Po jeho smrti nastoupil na trůn Nero. Claudius byl římským císařem, členem Julsko-Claudiovské dynastie. Jeho rodiči byli Drusus a Antonina mladší. Narodil se v Lugdunu v Galii a byl prvním císařem, který se narodil mimo území Itálie. Claudius údajně trpěl dětskou obrnou. Z Claudiovy vlády byla k Římu připojena Britanie.

Sbírka medailí Václava Seidana

Na této stránce bude umístěna moje sbírka medailí předního českého medailéra 19. století Václava Seidana.

Sbírka je řazena podle Marešova soupisu publikovaném v Numismatickém časopise československém ročník 1934.

Stránka bude průběžně aktualizována o nově získané medaile a ražby. Sbírka není kompletní, ale obsahuje řadu zajímavých ražeb – medaili pražského šachového spolku a řadu pěveckých spolků.

Druhý známý kus follisu Constantia I. Chlora?

Na veletrhu sběratel jsem zakoupil follis ražený v letech 304-305 v Ticiniu, který bych si dovolil popsat takto:

Avers: Ověnčená hlava vpravo; opis: CONSTANTIVS NOB CAES

Revers: Stojící Moneta s vahami a rohem hojnosti; opis: SACRA MONET AVGG ET CAESS NOSTR; exergum: ST; v pravém poli tečka

Tato ražba není uvedena v RIC (The Roman Imeprial Coinage), ale je popsána v Revue Numismatique, 1965, str. 239, mince je uložená v Mnichovském muzeu. Ražba se dá zařadit do poslední emise mincovny v Ticiniu – před ražbu tzv. konsekračních follisů.

Díly follisu z mincovny v Římě

Po Constantinově vítězné bitvě proti Maxentiovi v roce 312 začala Římská mincovna razit mince o stejném standard jako galské mincovny. Folis byl standardním nominálem, který se blížil 1/72 římské libry (asi 4,5 g) o průměru kolem 21 mm. Hlavními náměty na reversu byly tyto opisy GENIO POPVLI ROMANI, MARTI CONSERVATORI, SOLI INVICO COMITI a SPQR OPTIMO PRINCIPI. V Římské mincovně byly v tomto období raženy také dva nižší nominály (snad díly) s číslem patrně značícím nominální hodnotu.

Argumentem hovořícím pro odlišné nominály, s číslovkami XII a XVI, tvoří jednoznačný odklon od tradičního odlišení jednotlivých nominálů ražených v minulosti římskou mincovnou. Radiátus byl použit pro jiný nominál a číslice XII a XVI jednoznačně odlišují díly hlavního nominálu – follisu. Tyto číslovky s největší pravděpodobností mají vyjádřit poměr nominálu vůči početní jednotce uvedené v Ediktu o maximálních cenách – denarii communes tedy mají tvořit 1/2 a 2/3 folu. I hmotnost těchto ražeb odpovídá této hypotéze.

Bronzové ražby Římské mincovny v letech 312 a 313.

Nominál

Průměr razidla

Rozptyl hmotnosti

Průměrná hmotnost

Folis
RIC VI Rome 287-354

20,5/21,5 mm

3,6 – 4,6 g

4,2 g

2/3 folu (XVI)
RIC VI Rome 359-360

18.5/19 mm

2,6 – 3,1 g

2,95 g

1/2 folis (XII)
RIC VI Rome 355-358

15,5/16,5 mm

1,6 – 2,4 g

2,14 g

Jak je uvedeno v Ediktu o maximálních cenách v tomto období byl jeden follis 25 denarii communes, ale značky na minci odpovídají dílům o základu 24 denarii za jeden folis.

Souběžné použití 24 a 25 je známé v nedávné minulosti například při přechodu ze staré Anglické měny – dvanáctková soustava a desítková soustava. Označení nominálu neodpovídá 25 denarii ale 24, protože bylo možné minci snáze opatřit značkou 12 namísto 12 1/2 resp. 16 a 16 2/3. Je také snažší počítat drobné tímto způsobem a u větších částek jako základ použít 25 denarii.

Pro práci s malými čísly je dvanáctková soustava vhodnější pro větší počet dělitelů, ale desítková soustava je vhodná pro počítání a násobení velkých čísel.

Diocletianův editk o maximálních cenách také jednoznačně podporuje hypotézu, že Řím používal v mincovnictví dva systémy. Pro malé částky do 25 denarii communes (d.c) je nejčastější jemenováno číslo 2,4,6,8 atd. Od 25 d.c. výše používán je přírůstek 5 a běžněji 10. Desítková soustava pokračuje nadále u vyšších částek s výjimkou 116 (v ediktu jednou) a 144 (v ediktu také jednou).