Archiv autora: Milan Boruvka

Byla kýčovitě krásná první červnová sobota a nic nenasvědčovalo tomu, že by se po pravidelné schůzce Verein für Numismatik v Hradci nad Orlabem mělo stát něco nečekaného. Byli jsme předem upozorněni, že pan npor. Lukáš v.v. měl životní jubileum. Před přednáškou pana Hořického o padělatelské dílně v koncentračním táboře v Sachsenhausenu, byla panu nadporučíkovi předána starožitná váza z rozsáhlé sbírky pana vrchního poštmistra z Krkonoš, mezi tím se stačil pan Hořický mírně upravit, aby během přednášky netrpěl trémou. Po výborné přednášce a prohlídce bankovek z akce Bernard došlo již k tradiční numismatické disputaci.

Díky přítomnosti oslavence došlo také na pití ostřejších nápojů, ale na anabázi ve složení rum, vodka, kontušovka, čert, ořechovka, jeřabinka, višňovka a vanilková nakonec nedošlo. Pil se Božkov s plachetnicí a třináctý karlovarský pramen. Během této akce jsme vzdělávali pana Doubka, který již po prvních třech hodinách školení byl schopen poznat na pražském groši stranu s korunou a stranu se lvem. Byl označen za blba, ale budiž mu ke cti, že důvodem bylo to že abstinoval. Další dění znám již jen zprostředkovaně, neb jsem zhruba v 19 hodin opustil šantán spolu s panem Hořickým, který ihned po přednášce poslal zásobník s vypůjčenými bankovkami a manželkou po mladém a nadějném sběratel domů.

Po příjezdu domů jsem se sbalil na služebku, na kterou jsem v neděli odjížděl a v poklidu sledoval finále kaprligy mistrů. Po 22 hodině mi volali z hospody U Jarního pole. Pan nadporučík se probudil a postrádá vzácnou vázu, kterou dostal darem a medaile, které vydal ke svému jubileu. Je dost nepříjemný na vzorně obsluhující personál. Nadporučík Lukáš chtěl volat opicajty, aby se věc na místě vyšetř… odložila. Po příjezdu cvičených městských opicajtů a posléze i státních se téměř všechny věci našly, až na vázu a vzácný kontramarkovaný dukát FJI 1915. Řekl jsem si ráno moudřejší večera a poslal jsem číslo na našeho Vrchního pana poštmistra, aby situaci zkusil řešit, protože jet 20 km zpět a hádat se s ožralou jsem nechtěl. Domníval jsem se správně telefon vzala paní vrchní poštmistrová a vzbudila manžela již klasickou větou, volá ti nějaká ženská…

Ráno jsem volal dalšímu účastníkovi, panu Větralovi, který spolu s nadporučíkem a panem Lastnichtsmannem slavil nejdéle. Řekl, že váza je na světě u něho protože měl obavy o rapidní zvýšení její entalpie (uspořádanosti) z jednoho na mnoho kusů. Hurá, váza je na světě dokonce celá. Pan Hořický mi volal, že postrádá zásobník s padělky ze Sachsenhausenu. Prý jestli není v mém autě, když jsem ho vezl domů. Další informace přišla od nadporučíka – dukát se našel… Byl v sáčku s papírovými kapesníky, aby se neztratil a někdo ho nenašel. Tak teď jen ten Sachsenhausen – pan Hořický ho večer s trojkou pod kůží založil do stohu faktur, aby se bankovy neztratily. Maskovány byly dokonale.

Celkové ztráty jsou však nemalé, pana nadporučíka stála sobota čest, flašku Lemonda, bonboniéru a omluvu servírce u hospodě U Jarního pole. Věřím, že podobná sobota se přihodí jednou maximálně dvakrát za měsíc, jen mi není jasné proč mají numismatici tendenci stále něco někam schovávat, aby to někdo nenašel… :-)

V době, kdy byla vana s tekoucí teplou vodou součástí pouze luxusních městských bytů a hotelu Excelsior, se stal příběh mezi panem Jankou a panem Motkem.

Oba pánové měli stejnou zálibu v numismatice. Ve sbírání historických mincí a medailí. Čas nebo náhoda tomu dala, že v periferním městě, viděno okem pražského maloměšťana, probíhala nedělního rána již tradiční sběratelské setkání s aukcí více či méně hodnotného numismatického materiálu. V sobotu před aukcí je pořádána prohlídka materiálu, aby si zájemci, kteří mají v merku koupit položek více a obohatit tak svou sbírku nebo doplnit skladové zásoby pamětního neoběživa, mohli v klidu prohlédnout.

Spolek den před aukcí, v restauraci U Jarního pole s obsluhou vzornou, pořádá prohlídku v aukci nabízeného materiálu, na kterou příjel od Vídně pan Janka. Se zájmem si pan Janka prohlédl vekou část aukce, řadu položek si zvážil a zdokumentoval ke svým účelům. Není mi známo, že by pan Janka vydal nákladem vlastním nebo ve spolupráci s německým spolekm působícím na Moravě – Verein für Bohmische Numismatik, větší studii nebo seriál článků se získanými informacemi prodávaného materiálu.

Pan Motke byl místní, přišel do restaurace pěšky z nedalekého osmipatrového činžovního domu bez pavlače. Byl celé sběratelské veřejnosti známý, jezdil po bleších trzích od Aše až po Užhorod a více či méně úspěšně prezentoval svou putovní prodejní výstavku mincí, medailí a bankovek. Dnes byl pověřen vedením Sploku dohlížet u prohlídky materiálu, aby se v neděli ráno nabízely všechny položky a aby nebylo nutné trapně oznámit, že se některé položky ztratily.

Pan Motke se s panem Jankou znal již mnoho let. Oba pánové o sobě věděli jako o kolegovi numismatikovi, nic víc. Prohlídka materiálu je tradičně pro některé spíš společenskou událostí s příjemným posezením s přáteli z celé republiky. Od Vídně ke Koněpůlkém je to víc něž dlouhá míle a hromadná doprava nejezdí nejplynuleji a nejčastěji. Toto byl hlavní důvod proč se rozhodl pan Janko u Koněpůlek přenocovat. Sháněl se po levném ubytování jehož cena by se limitně a pokud možno zcela blížila nule. Ano, tuto cenu má každý sběratel rád. Při poptávání noclehu oslovil pan Janko i pana Motkeho, zda o nějaké levné noclehárně na vysoké úrovni v městě u Koněpůlek neví. Odpověď byla zamítavá a tak se pan Janko rozhodl pana Motkeho oslovit zda by nebyl tak laskav a nesdílel-li by s panem Jankem cimérku v jeho prostorném malometrážním bytě osmipatrového činžáku. Po naléhání, opakování a žádostech byl pan Motke definitivně zaskočen žádostí pana Janka. Je ochoten se vyspat i v jeho luxusní měděné vaně, kterou pan Motke dostal svatebním darem od tchána…

Nevím co přesně se mezi oběma veleváženými pány stalo, ale dvě věci vím jistě. Pan Janka v očích pana Motkeho klesl velmi, velmi nízko na pomyslném žebříčku váženosti občana a rozhodně ve vaně, ani na sofa v předsíni u pana Motkeho nespal.

Druhý den na aukci pan Janka utratil nechutně vysokou částku, která se velmi blížila sběrateli oblíbené ceně a opět pravidelným spojem odjel ku Vídni, pln zážitků a odhodlání se na příští aukci, bohužel, vrátit… Jen vůně pitralonu zůstala…